John William Waterhouse

John William Waterhouse
John William Waterhouse
Narození	6. dubna 1849; Řím
Úmrtí	11. února 1917 (ve věku 67 let); Londýn
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Kensal Green
Alma mater	Královská akademie umění
Povolání	malíř a projektant
Choť	Esther Kenworthy Waterhouse (od 1883)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

John William Waterhouse (pokřtěn 6. dubna 1849 – 10. února 1917) byl anglický malíř známý svými obrazy v prerafaelitském stylu. Přídomek „moderní prerafaelita“ si vysloužil vzhledem k tomu, že tvořil až několik desítek let po rozpadu tzv. Prerafaelitského bratrstva, které zažívalo největší slávu v polovině 19. století. Inspiroval se jak někdejšími prerafaelity, tak i svými současníky – impresionisty. Jeho díla jsou známa zobrazováním žen z řecké mytologie a Artušovských legend.

Narodil se v Itálii. Oba jeho rodiče byli malíři pocházející z Anglie. Později se přestěhoval do Londýna, kde se zapsal na Royal Academy of Arts. Záhy zde začal vystavovat na výročních letních výstavách, na nichž vystavoval velké malby zobrazující scény z každodenního života a mytologie starých Řeků. Později ve své kariéře se přiklonil k prerafaelitskému stylu malby, přestože tento styl nebyl na Britské umělecké scéně v módě už několik desítek let.

Ačkoliv Waterhouse nebyl tak známý jako dřívější prerafaelité, např. Dante Gabriel Rossetti, John Everett Millais či William Holman Hunt, jsou jeho práce v současnosti vystaveny v několika nejvýznamnějších britských uměleckých galeriích. V roce 2009 uspořádala Royal Academy of Arts velkou retrospektivní výstavu jeho díla.

Biografie

Mládí

J. W. Waterhouse se narodil britským malířům Williamovi a Isabelle Waterhouseovým v Římě roku 1849. Tedy ve stejném roce kdy Prerafaelitské bratrstvo (Dante Gabriel Rossetti, John Everett Millais a William Holman Hunt), poprvé rozvířilo stojaté vody londýnské umělecké scény. Přesný den jeho narození není znám, ale pokřtěn byl 6. dubna, a pozdější znalec Waterhouseova díla, Peter Trippi, se domnívá, že se narodil někdy mezi 1. a 23. lednem. Dětství strávené v Itálii se projevilo také na jeho malbách, které často zpodobňují výjevy z antického Říma nebo římské mytologie.

V roce 1854 se manželé Waterhouseovi vrátili i se synem zpět do Anglie a nastěhovali se do nového domu v South Kensingtonu v Londýně, který se nacházel v blízkosti nově založeného muzea. V roce 1871 nastoupil Waterhouse na již zmíněnou Royal Academy of Arts, kde původně studoval sochu, ale později se přeorientoval na malbu.

Počátky tvorby

Časná Waterhouseova díla nebyla v prerafaelitském stylu, ale zobrazovala klasická téma po vzoru Lawrence Alma-Tademy a Fredericka Leightona. Tyto jeho časné práce byly vystaveny v různých galeriích, a jeho dílo z roku 1874 nazvané „Spánek a jeho nevlastní bratr Smrt“ bylo vystaveno na výroční výstavě Royal Academy.

Obraz měl velký úspěch, a od té doby vystavoval Waterhouse na každé výroční výstavě až do roku 1916, s výjimkou let 1890 a 1915. Jeho pozice na londýnské umělecké scéně se utužovala, a snad i díky tomuto úspěchu rostl také rozsah jeho děl.

Pozdní tvorba

V roce 1883 se oženil s Esther Kenworthyovou, dcerou ředitele umělecké školy z Ealingu, která také vystavovala na Royal Academy. Neměli spolu žádné děti. V roce 1895 byl Waterhouse jmenován členem akademie. Učil na umělecké škole St. John’s Wood a zasedal v radě Royal Academy.

Jedním z nejznámějších Waterhouseových děl je malba nazvaná Paní ze Shalott (The Lady of Shalott). Jedná se o portrét ženy z Artušovských legend, která umírá poté, co nezíská Lancelotovu lásku. Ve skutečnosti namaloval Waterhouse s touto postavou tři obrazy, v roce 1888, 1894 a 1916. Dalším Waterhouseovým objektem byla Ofélie ze Shakespearovy hry Hamlet. Nejznámější obraz s Ofélií ji zobrazuje těsně před smrtí, jak sedí u jezera a zaplétá si do vlasů květiny. Stejně jako Paní ze Shalott a jeho další díla se i tento obraz zabývá tématem ženy umírající ve vodě nebo blízko ní.

Waterhouse bohužel nemohl dokončit sérii obrazů s Ofélií, protože se u něj v roce 1915 projevila rakovina ve smrtelném stádiu. Umírá o dva roky později a je pohřben na hřbitově Kensal Green v Londýně.

Galerie

Jeho dílo obsahuje 118 maleb.

70. léta

Undine
1872
Gone But Not Forgotten (Odešel, ale není zapomenut)
1873
The Unwelcome Companion - a Street Scene in Cairo (Nevítaný společník – Pouliční výjev v Káhiře)
1873
La Fileuse
1874
Peristyle (Sloupořadí)
1874
Miranda
1875
Temple of Aesculapius (Nemocné dítě v Asklépiově chrámě)
1877
The Remorse of the Emperor Nero after the Murder of his Mother (Císař Nero má výčitky svědomí po vraždě své matky)
1878

80. léta

Dolce far Niente
1880
Diogenes (Díogenés)
1882
The Favorites of the Emperor Honorius (Oblíbenci císaře Honoria)
1883
Consulting the Oracle (Schůzka s vědmou)
1884
Saint Eulalia
1885
Magic Circle (Magický kruh)
1886
Cleopatra (Kleopatra)
1888
The Lady of Shalott (Paní ze Shalott)
1888
Ophelia (Ofélie)
1889

90. léta

A Roman Offering (Římská oběť)
1890
Circe Offering the Cup to Odysseus (Kirké nabízející Odysseovi pohár)
1891
Ulysses and the Sirens (Odysseus a sirény)
1891
Danaë
1892
Circe Invidiosa
1892
Hylas and the Nymph (Hylás a nymfa)
1893
La Belle Dame sans Merci
1893
A Female Study (Studie ženy)
1894
The Lady of Shallot Looking at Lancelot (Paní ze Shalott pohlíží na Lancelota)
1894
Ophelia (Ofélie)
1894
The Shrine (Svatyně)
1895
Saint Cecilia (Svatá Cecílie)
1895
Pandora
1896
Hylas and the Nymphs (Hylás a Nymfy)
1896
Juliet (Julie)
1898

1900

The Sieren (Siréna)
circa 1900
Destiny (Osud)
1900
Lady Clare
1900
Nymphs finding the Head of Orpheus (Nymfy nacházející Orfeovu hlavu)
1900
Mermaid (Mořská panna)
1901
The Crystal Ball (Křišťálová koule)
1902
The Missal (Misál)
1902
Windflowers (Sasanky)
1902
'[Boreas (Boreás)
1903
Echo and Narcissus (Echó a Narcis)
1903
Psyche Opening the Golden Box (Psyché otevírá zlatou skříňku)
1903
Psyche Opening the Door into Cupid's Garden (Psyché otevírá dveře do Kupidovy zahrady)
1904
Lamia
(verze 1)
1905
Jason and Medea (Jason a Médea)
1907
The Bouquet (Kytice)
(studie)
1908
Ophelia (Ofélie) (studie)
circa 1908
Gather Ye Rosebuds While Ye May (Sesbírejte poupata, dokud kvetou)
1908
The Soul of the Rose (Duše růže)
1908
Gather Ye Rosebuds While Ye May (Sesbírejte poupata, dokud kvetou)
1909
Lamia
(verze 2)
1909
Thisbe
1909

1910–1916

Ophelia (Ofélie)
1910
Spring Spreads One Green Lap of Flowers (Jaro rozprostírá zelený polštář květin)
1910
The Charmer (Čarodějka)
1911
Penelope and the Suitors (Penelopa a její ctitelé)
1912
The Annunciation (Zvěstování)
1914
Beatrice
Circa 1915
Dante and Beatrice (Dante a Beatrice)
1915
I am Half-sick of Shadows, Said the Lady of Shalott (Ze stínů již jsem napůl chorá, řekla paní ze Shalott)
1916
A Tale from the Decameron (Příběh z Dekameronu)
1916
Miranda – The Tempest (Miranda – Bouře)
1916
Tristan and Isolde (Tristan a Isolda)
1916